První pomoc

Sluncem zalitá jižní Morava. Lednický park, Pálava, Mikulov, do dálky se táhnoucí vinohrady… Spousta vzpomínek a zážitků z dětství. O jeden z nich se teď s Vámi  podělím.

Dlouhé roky jsem od nejranějšího dětství trávíval podstatnou část letních prázdnin s mladším bráškou a s tamními dvěma malými bratranci na jižní Moravě. U babičky Fanynky a u dědy. Obývali tenkrát velikánský starý dům, kde byl dostatek místa pro všecky. Se dvěma dvorky, s hlubokým sklepením, s trochu strašidelnou půdou, se spoustou tajemných a neprozkoumaných prostor.

Fanynka byla ta nejlepší babička na světě. Milá, laskavá, tolerantní… S velmi moderními názory. A jak uměla péct a vařit! A vyprávět… Jó, to byly časy… A děda? Skvělý. Bývalý pan řídící. Přísný, náročný, ale spravedlivý. Uznalý. Báječný muzikant. Taky výtečný šachista a karbaník. K tomu vinař, zahrádkář, myslivec, rybář… Uměl malovat, vyřezávat. Dovedl prostě všechno.

Měli jsme je oba moc rádi. Nedali jsme na ně dopustit. A celý rok jsme se k nim všichni hrozně těšili.

Jednoho podmračeného červencového dopoledne, kdy bylo škaredě a nedalo se jít ven, měl děda nějaké vyřizování v Břeclavi. Babička jako obyčejně připravovala oběd. A naše čtyřčlenná klučičí parta ve věku pět až dvanáct let se trochu nudila. Z dlouhé chvíle jsme proto začali jen tak zbůhdarma prolejzat ta různá zakázaná zákoutí.

A hle, na co jsme narazili! Vzduchovka. I s nábojema!

Hurá! To se přece musí hned vyzkoušet ?

Trefíš támhle tu plechovku? Jak je tam na tom špalku?“ ponouká mě brácha.

Bum! Hergot. Těsně vedle… Odlétl jen kus omítky z protější zdi. Jako v pravejch westernech.

Pche. Taky se netrefíš!“ předávám mu trochu zahanbeně tu nebezpečnou flintu.

Tak se teda koukej!“ praví sebejistě.

A taky že jo. Bác! Plechovka nadskočila a s rachotem se poroučela k zemi. Až vyplašila skupinku slepic. (Jo, to jsem zapomněl zdůraznit, to je dost podstatné: na dvorku bylo poměrně početné hejno slepic. A kohout.).

Nějakou chvíli jsme se s bratrem takhle střelecky přetahovali.

Já to chci taky zkusit,“ ozval se posléze sotva pětiletý Jarek.

Ještě nemůžeš, víš, seš moc malej,“ utřeli jsme ho ohleduplně.

Můžu! A vůbec nejsem moc malej. A já to na vás půjdu říct!“ zahrozil odbojně.

Počkej. Neblbni. Tumáš,“ podává mu ostrostřelec tu vzduchovku, „ale sám nestřílej, pomůžeme ti.

To naštěstí žalovníčka upokojilo. A už se sápal po zbrani. Hlavně, že byl zticha!

Ty, Jarku, miř támhle, jo? Na ten špalek!“ navigovali jsme ho.

Jarek s těmi nejušlechtilejšími úmysly skutečně mířil na špalek.

Jenže se to celé nečekaně zvrtlo.

Bum bác! Rána jako z děla.

Trefa!!

Ovšem nikoliv do špalku, nýbrž do kohouta, který se tam neprozřetelně připletl. Tedy přesněji do jeho levé nohy. Rázem jí byla část ustřelená…

Hrůza!

Velevážený a obávaný vládce dvorku se jen bezmocně skácel k zemi. A celý jeho harém na něho, stejně jako my čtyři, jen vyděšeně zíral.

Průser!“ vykřikl jsem (což byla připomínka vcelku zbytečná).

Jarek začal natahovat moldánky.

Nebreč, vole,“ chlácholil ho bratr s Ríšou, „to se spraví. A pojď radši s náma hledat nějakej tenkej klacek. A drátek. Nebo provázek.

Dobrá! Nelenili jsme a ihned jsme zahájili záchrannou týmovou akci. A za chvilku jsme už měli drátek i vhodné dřívko od nanuka, které tam někdo z nás před pár dny pohodil. Paráda!

No, vida. Teď nás čekala závěrečná fáze celé operace… Tak s chutí do toho.

Dalo to sice trochu zabrat, ale povedlo se!!

Zanedlouho si už milý kohout opět pyšně vykračoval. Jako páv. Sice s improvizovanou dlahou na noze, ale jinak, aspoň se nám tak pozdávalo, v naprosté pohodě. Pranic mu to neubralo na šarmu ani na důležitosti.

Dlužno ovšem podotknout, že rovněž slepice se postavily k celé záležitosti čelem, vskutku velkoryse a s netušeným pochopením. Tedy na rozdíl od babičky Fanynky, která se náhle zjevila ve dveřích. Bylo jí totiž divné, že je od nás tak dlouho klid.

Kluci!! Co jste to proboha zase vyvedli? Vy pajzáci! Honem ukliďte tu pušku!! A dom. Až to děda uvidí, tak vás všechny zabije,“ lomila nešťastně rukama.

Musela, chudera, okamžitě jednat. Každá minuta byla totiž drahá.

Ale poradila si. Jako vždycky.

Zkrátím to: k obědu byla slepičí polévka. Delikatesa!

Náramně chutnala i dědovi. Toho tehdá naštěstí nenapadlo nikoho a nic přepočítávat…

Autor: Milan Hrdlička | sobota 10.4.2021 13:53 | karma článku: 23,84 | přečteno: 489x
  • Další články autora

Milan Hrdlička

Hranolka!

Převážná většina národa, aspoň mi to tak připadá, si ráda pochutnává na bifteku s hranolkama. Poněkud prudérnější menšina, jak si rovněž nelze nevšimnout, si ho přece jen radši dává s hranolkami. Jen hrstka podivínů se, bůhvíproč,

9.4.2024 v 8:40 | Karma: 29,89 | Přečteno: 1643x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Hrdlička

Exkurze do vykřičeného domu (ke čtení po 22. hodině)

Není mi jasné, proč většinová populace chová, tedy alespoň navenek, k podobným zařízením takovou zášť. Moje dosavadní zkušenosti, byť skromné, jsou totiž v zásadě pozitivní.

19.10.2023 v 8:35 | Karma: 21,49 | Přečteno: 614x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Hrdlička

Káva s Danielou

Vyskytujou se na světě různé kávy, znáte to: káva pracovní, studijní, schůzovní, zdvořilostní a společenská, osudová či osudná (takovej Vávra, ten by moh ́ vyprávět!), dále káva pohodová i uspěchaná a mnohé další.

21.9.2023 v 8:35 | Karma: 21,75 | Přečteno: 443x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Hrdlička

Zásady úspěšného dialogu

Fin a Švéd popíjejí vodku. Po čase pozdvihne Švéd malátnou pravicí přetékající sklenku a zabručí: Na zdraví Parťák bouchne do stolu a rozezleně zvolá: Tak sakra chlastáme, nebo kecáme?

31.5.2023 v 8:41 | Karma: 21,52 | Přečteno: 474x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Hrdlička

Poprask na bankovní přepážce

Mezi mými nočními můrami zaujímá čestnou a neotřesitelnou pozici vyplňování korejsky psaných formulářů, zejména těch bankovních. Tak třeba adresa se píše v obráceném pořadí (končí se jménem dotyčného). A ta naše jednička...

23.5.2023 v 8:35 | Karma: 19,04 | Přečteno: 444x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Hrdlička

Anna na jednačtyřicet způsobů

Anna. Krásné jméno! Jedno z nejrozšířenějších na světě. Původem hebrejské, k nám se dostalo z řečtiny. Jenže to bychom nebyli my, kdybychom do toho nezačali vrtat! Máme tu tedy taktéž podobu Anina, Anyna, Aninka, Anynka...

15.5.2023 v 8:30 | Karma: 19,82 | Přečteno: 420x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Hrdlička

Čeština v elitním klubu vlivných jazyků světa

Naše rodná řeč se mezi zhruba šesti tisíci jazyky světa rozhodně neztratí. Co do počtu uživatelů se pohybuje v šesté desítce, v „síle jazyka,“ tedy v jeho významu, důležitosti a užitečnosti, je na tom ještě podstatně líp!

2.5.2023 v 8:30 | Karma: 23,51 | Přečteno: 558x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Hrdlička

Po stopách čepeřice kropenaté

Mnohé události obvykle pozvolna mizívají pod nánosy času. Jsou ale zážitky, které zkrátka vytěsnit nelze. Nikdy a za žádných okolností. Řadí se k nim i moje putování za čepeřicí kropenatou.

26.4.2023 v 8:30 | Karma: 22,64 | Přečteno: 317x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Hrdlička

Jak jsem vyhrál kulový

„Neměl bys už toho radši nechat?“ naléhá manželka. „Ty naděláš, prosim tě. Co pořád máš? Mám to pod kontrolou,“ nenechávám se omezovat v rozletu. „No, jak myslíš,“ odvětila rezignovaně v předtuše neodvratně se blížící katastrofy.

19.4.2023 v 18:10 | Karma: 22,45 | Přečteno: 439x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Hrdlička

Ozvěny z hlubin času (ukázka)

Talentovaný fyzik J. Zlámal prchá v polovině 50. let i se svým převratným vynálezem za železnou oponu, aby se na stará kolena, po osmatřiceti letech, vrátil do vlasti. Usazuje se v malé vísce na Vysočině.

16.5.2022 v 18:40 | Karma: 18,81 | Přečteno: 420x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Hrdlička

Jak jsem dostal první kopačky

Rozhodně se nejedná o nějaké vzpomínkové povídání o prvním páru sportovní obuvi. To tedy ani náhodou. Původně jsem měl v úmyslu nazvat jej trochu poetičtěji, ale nakonec jsem od toho upustil. Dal jsem přednost drsné realitě...

19.4.2022 v 8:38 | Karma: 25,68 | Přečteno: 683x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Hrdlička

Celkem dokonalá past

Neviditelná smyčka stahuje se plíživě a neúprosně. Připadám si jako štvanec. Není úniku. Sil kvapem ubývá, jsem v koncích s dechem.

10.4.2022 v 17:00 | Karma: 23,41 | Přečteno: 764x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Hrdlička

Invaze na Ukrajinu, nebo do Ukrajiny?

Pokusme se aspoň na chvíli nemyslet na válečné hrůzy těžce zkoušené Ukrajiny a zastavme se u záležitosti zdánlivě malicherné, povahy jazykové, avšak s možným politickým přesahem.

21.3.2022 v 8:38 | Karma: 21,29 | Přečteno: 557x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Hrdlička

Kolik je na světě češtin?

Nejapná otázka? Ani bych neřekl. Pokud se někdo domnívá, že existuje čeština jenom jedna, tedy ta „naše“, tak je naprosto mimo mísu.

15.3.2022 v 8:38 | Karma: 19,46 | Přečteno: 601x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Hrdlička

Horolezení po korejsku

Kdo si to už vyzkoušel, ví své. Kdo se na to teprve chystá, tomu bych doporučil, ať radši vše pečlivě zváží. Nádhera! Ale nic pro slabší nátury.

22.2.2022 v 8:36 | Karma: 23,38 | Přečteno: 387x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Hrdlička

Jak jsem si vyzkoušel ruskou ruletu

Více než dvě třetiny území Jižní Koreje pokrývají zalesněná, na podzim nádherně zbarvená pohoří. Člověku z té krásy až přechází zrak. S radostí jsem proto přijal nabídku zahraničního kolegy a kamaráda, abych o říjnovém víkendu...

15.2.2022 v 8:38 | Karma: 23,97 | Přečteno: 567x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Hrdlička

Jak jsem tu korejštinu moc nedával

Americká armáda má údajně veškeré jazyky světa rozděleny podle obtížnosti do pěti košů. Čeština má být ve čtvrtém, tedy mezi velmi náročnými. Které řeči se nacházejí v pátém?

8.2.2022 v 8:38 | Karma: 26,18 | Přečteno: 701x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Hrdlička

Půjdeš se mnou do kina? ? Ano, nepůjdu…

Víte, kde je neslušné říkat ne, a proto se tam zdatně mlží? Kde se rozlišuje násobně více úrovní zdvořilosti než v češtině? Kde v jazyce ptáci nezpívají, ale pláčou?

1.2.2022 v 8:38 | Karma: 23,23 | Přečteno: 724x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Hrdlička

Šachy s kreditkou

Víte, v které zemi se nemusíte obávat zneužití zapomenuté nebo ztracené kreditní karty? Netřeba zdůrazňovat, že u nás to rozhodně není.

24.1.2022 v 8:38 | Karma: 28,19 | Přečteno: 752x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Hrdlička

Jak jsme do Soulu napoprvé nedojeli

Druhá polovina srpna 2016, necelé dva týdny před začátkem podzimního semestru. Vedro, vlhko jako v prádelně. Jeden monzunový přívalák za druhým...

17.1.2022 v 8:40 | Karma: 24,08 | Přečteno: 442x | Diskuse| Poezie a próza
  • Počet článků 45
  • Celková karma 29,89
  • Průměrná čtenost 905x
Jsem VŠ učitel. V posledních letech se zabývám i uměleckou prózou (novela Riita 2020, Ozvěny z hlubin času 2021). Hodlám prezentovat (humoristické) povídky, črty, postřehy z cest, fejetony. Přeju hezké počtení.