Jak se (málem) mluvilo v Africe česky
Máte v sobě kus romantiky? Dokážete zavřít oči a na chvíli se zasnít? Neváhejte. Rozhodně nebudete litovat.
Vlahý květnový večer roku 1921. Na potemnělé klenbě tropické oblohy se třpytivě mihotají démanty hvězd. Procházíte se po velkolepé vyhlídkové terase zaoceánského kolosu Čechie a kocháte se pohledem na mírně se vzdouvající nekonečnou mořskou pláň. Hrdě vztyčená příď majestátního obra nemilosrdně párá hebký samet Atlantiku a zanechává za sebou předlouhou rozestupující se zpěněnou brázdu. Cíl dvoutýdenní plavby je na dosah. Nazítří ráno totiž zakotvíte v Lomé, v hlavním to městě československé koloniální državy v rovníkové Africe, v Togu, malé náplasti na to naše předlouhé, tři století trvající habsburské soužení.
Blouznění? Nesmysl? Ale kdepak.
Záležitost se jevila natolik závažnou, že byla dne 2. ledna 1919 na jednání nedávno ustavené československé vlády zařazena dokonce jako hlavní bod. Nesnesla sebemenšího odkladu. Kvapem se totiž blížila strategická, ba přímo fatální Pařížská mírová konference, která měla nastolit naprosto nové globální pořádky. Převratné geopolitické změny. Stačí jen zmínit delikátní problematiku gigantických válečných reparací poražených mocností (vedle rakousko-uherského mocnářství zejména Německa), netrpělivě vyhlíženou kauzu přerozdělování atraktivních teritorií či zamýšlené novátorské vytyčování hranic.
V sázce bylo neskutečně mnoho. Připomeňme jen německá území v Africe: ve hře byly tři miliony kilometrů čtverečních (a nesmírné přírodní bohatství k tomu). Jednalo se o Togo, Kamerun, Německou jihozápadní Afriku (dnešní Namibii), Německou východní Afriku (dnešní Tanzánii) atd.
Složitá a vleklá mírová jednání probíhala na vícero místech, s delegací mladičké a nezkušené Československé republiky v nedalekém Saint-Germain-en-Laye. Naši holubičí povahou obdaření vyslanci však v té hektické době nejspíše zapomněli veškerou asertivitu v Praze. A tak se není co divit, že to v té Paříži tenkrát příliš nedopadlo… Výsledek upřímně míněného, leč bezzubého snažení, smluvně a nezvratně zpečetěný dne 10. září 1919, učinil lákavé a pro mnohé jen stěží odolatelné představě našeho koloniálního panství definitivní přítrž. Bezprizorního Toga se místo nás ochotně ujaly podstatně nenasytnější a průbojnější evropské mocnosti. Roku 1922 bylo vyhlášeno mandátním územím Společnosti národů pod správou Francie (východní část směrem k Dahomé) a Velké Británie (západní část směrem ke zlatonosnému pobřeží). A bylo po žížalkách…
Na základě tzv. Minoritní St. Germainské smlouvy jsme sice získali několik dolnorakouských obcí (třeba Valtice) a byla k nám jako autonomní jednotka přičleněna Podkarpatská Rus (tu nám ovšem po druhé světové válce stejně zabavil Stalin), ale jinak nám v zásadě zbyly jen oči pro pláč… Věčná škoda. Vysněné Togo, kde panoval po německých správcích solidní pořádek a odkud do Evropy putovaly různorodé cenné komodity, bylo definitivně fuč… Zklamání bylo tím trpčí, že to pro mnohé z našich prvorepublikových předků byla jen formalita. Ostatně výmluvně o tom svědčí slova jednoho z dobových šlágrů Karla Hašlera: Togo sic není mnogo, ale je naše…
Jaké by tam asi byly dobové osudy naší mateřštiny? Těžko říct. Nabízejí se pouze spekulace. Tenký led lingvistického inženýrství.
Veškeré úsilí by patrně (a logicky) směřovalo k metě, aby se čeština postupně stávala prestižním a oficiálním dorozumívacím kódem, alespoň co se státní správy, obchodu, velení ozbrojených složek aj. týče. Bylo by ale iluzorní očekávat, že by český jazyk němčinu v krátkém časovém horizontu vytěsnil a zcela nahradil. Togo spadalo pod německou gesci po tři desetiletí (1884-1914) a řeč našich germánských sousedů tam přece jen zapustila určité kořeny. Na znalosti němčiny jako mediačního jazyka by se v počátcích – přes náš tehdejší pochopitelný odpor k ní – dalo paradoxně docela dobře stavět.
Klíčovou roli v šíření češtiny by nepochybně sehrávala velikost a schopnosti československého koloniálního kontingentu stejně jako chuť a ochota domorodé populace si ji osvojit. Kontakt naší krásné a vysoce flektivní rodné řeči s lokálními domorodými jazyky patřícími do nigerokonžské rodiny by byl nesporně pozoruhodný. Bylo by nutné začít hezky od píky… Úplně teď vidím zástup těch našich neohrožených kantorů-pionýrů, kterak začínají s místními natěšenými prvňáčky probírat speciálně upravený český slabikář: Ema má mísu. My máme maso. Óoo, my se máme! A pak to postupuje dál a dál… T. G. Masaryk je i váš prezident. Praha, naše matička stověžatá, je i vaše hlavní město.
Trochu jsem se nechal unést, promiňte. Radši zpátky do reality. Žádná kolonie. Žádný koloniální jazyk. Možná je to tak nakonec i lepší… Kdo ví.
Nezbývá tedy než oné daleké zemi, která odolala našim koloniálním choutkám, popřát všechno dobré a doufat, že se v ní jednou najde aspoň hrstka nadšenců, kteří budou se znalostí té naší nekoloniální češtiny vážně koketovat.
(Zájemce o danou problematiku odkazuju na publikaci P. Kosatíka České snění, Praha: Torst 2010; řadu podnětů a postřehů nalezne čtenář i v mé knížce Vo vobecný češtině a jiné příběhy, Praha: Karolinum 2015)
Milan Hrdlička
Hranolka!
Převážná většina národa, aspoň mi to tak připadá, si ráda pochutnává na bifteku s hranolkama. Poněkud prudérnější menšina, jak si rovněž nelze nevšimnout, si ho přece jen radši dává s hranolkami. Jen hrstka podivínů se, bůhvíproč,
Milan Hrdlička
Exkurze do vykřičeného domu (ke čtení po 22. hodině)
Není mi jasné, proč většinová populace chová, tedy alespoň navenek, k podobným zařízením takovou zášť. Moje dosavadní zkušenosti, byť skromné, jsou totiž v zásadě pozitivní.
Milan Hrdlička
Káva s Danielou
Vyskytujou se na světě různé kávy, znáte to: káva pracovní, studijní, schůzovní, zdvořilostní a společenská, osudová či osudná (takovej Vávra, ten by moh ́ vyprávět!), dále káva pohodová i uspěchaná a mnohé další.
Milan Hrdlička
Zásady úspěšného dialogu
Fin a Švéd popíjejí vodku. Po čase pozdvihne Švéd malátnou pravicí přetékající sklenku a zabručí: Na zdraví Parťák bouchne do stolu a rozezleně zvolá: Tak sakra chlastáme, nebo kecáme?
Milan Hrdlička
Poprask na bankovní přepážce
Mezi mými nočními můrami zaujímá čestnou a neotřesitelnou pozici vyplňování korejsky psaných formulářů, zejména těch bankovních. Tak třeba adresa se píše v obráceném pořadí (končí se jménem dotyčného). A ta naše jednička...
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Novotný je na vyhazov z ODS. Výroky o Slováčkové překročil hranici, řekl Benda
Starosta Řeporyjí Pavel Novotný překročil hranice, které by se překračovat neměly, kritizoval v...
Britská učitelka spala s žáky, s jedním otěhotněla. U soudu přiznala „chyby“
O chybách a zničeném snu nyní u soudu v Manchesteru vypráví britská učitelka, kterou policie viní...
Přispěli straníci i známí miliardáři. Kdo dává politikům peníze na kampaň
Premium Eurovolby se blíží a na sítích, v ulicích i debatách právě vrcholí boj o hlasy voličů. MF DNES se...
Honzu jsem neschovával, říká o partnerovi ředitel ČT Jan Souček
Je brněnský patriot, ale když se stal generálním ředitelem České televize, musel se Jan Souček (49)...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Mluvit se bude o jednotě i Ukrajině. Putin přiletěl do Číny na státní návštěvu
Ruský prezident Vladimir Putin přiletěl do Číny na státní návštěvu. Sejde se mimo jiné se svým...
Prodej bytu 1+kk 34 m2
Karla Zicha, Praha 10 - Uhříněves
4 700 000 Kč
- Počet článků 45
- Celková karma 30,07
- Průměrná čtenost 905x