Ozvěny z hlubin času (ukázka)
III. Smrková
O osmatřicet let později. Parné červencové páteční odpoledne roku 1994.
Kam jen oko dohlédne, rozprostírají se hluboké, neprostupné hvozdy. Kdysi dávno, nejspíš už na samém úsvitu dějin, Stvořitel patrně zaklel v těchto odlehlých končinách mohutně se vzdouvající nedozírnou mořskou pláň. Zkamenělé vlny praoceánu na věky věků ustrnuly a počaly pozvolna obrůstat bujnou vegetací.
Dnešní temně zelený nařasený koberec lesů naruší jen tu a tam hnědé oko rybníka, zlatavá záplata kvetoucí řepky, pestrobarevná mýtina překypující životem. Na prstech ruky spočítáš chudá roztroušená kamenitá políčka či šedé klikatící se stužky zanedbaných okresních silniček.
Zapomenutý kout Vysočiny. Poklidný, utěšený kraj.
Zakloníš hlavu a v očích ti plují načechraná bělostná oblaka. Stádo stěhovavých obřích duchen se neslyšně sune po azurové obloze a alespoň nakrátko uleví zemdlené krajině od žhavých loučí červencových paprsků. Pohlédneš-li dolů, až tam, do malebného údolí, spatříš třpytící se křivolaké koryto potoka lemované křovisky a nahrbenými vrbami, jež si v něm smáčejí své přerostlé neupravené vlasy.
A tamhle, podívej, tam, ano tam v dáli, přímo před tebou, shlukly se zrovna po obou jeho vymletých březích červené stříšky prostých venkovských stavení. Zamířily sem z okolních strání, jen na skok, aby v té chladivé bystřině uhasily palčivou letní žízeň.
Víska Smrková.
Nějakých třicet čísel. Na čtyři desítky starousedlíků, ponejvíce už na penzi. Pár chatařů, náplava z Prahy. Tu a tam zjeví se zde zbloudilý turista. Z mladých tu nikdo nevydrží, co vás nemá! Kdepak. Škola, doktor, pošta, práce… Není tu nic. Zhola nic. Ani naděje.
Náves jako dlaň. Prastará košatá lípa, polovyschlá požární nádrž zanesená žabincem, skomírající vykoupený konzum, dva bezstarostně se prohánějící ratlíci. Odkudsi sem doléhá husí štěbetání. Na oprýskané fasádě jednoho z nevábných stavení visí na rezavém hřebíku cedule Obecní úřad. U rozbité silnice zastávka autobusu. Spoj dvakrát denně, před sedmou ráno a v poledne, do Nového Města na Moravě a do Jihlavy. Večer zpět. Od pondělka do pátku. No a? Buďte rádi. Co byste ještě chtěli?
Naproti se silou vůle drží nad vodou ospalá knajpa s hrstkou štamgastů vysedávajících pod vyšisovaným slunečníkem. Opodál, ukřižovaný na pokřiveném sloupu, trpí ochraptělý tlampač obecního rozhlasu; na několika dalších nebohých kůlech ježících se podél cesty jsou rozvěšeny rozbité splihlé lampy jako oběšenci.
Zapadákov.
Letní vzduch se tetelí v odpolední výhni. K večeru se určitě něco přižene. Kéž by! Rozpraskané rty vyprahlé země pak budou konečně moct začít plnými doušky lačně hltat to chladivé požehnání z nebes.
x
Na stráni, tam nahoře, na samém kraji lesa, stojí stará hájovna. Už z dáli spatříš zánovní červenou střechu s vysokým bělostným cihlovým komínem; oprýskanému dřevěnému průčelí směřujícímu ke vsi vévodí respekt budící paroží statného dvanácteráka. Připadá ti, jako by nějaký prapodivný neukázněný podnájemník z podkroví neodolal v tom žhnoucím odpoledni pokušení, prostrčil chabou dřevěnou stěnou svoji mohutnou zvídavou hlavu a okázale se teď kochal báječným výhledem po okolí.
Milan Hrdlička
Hranolka!
Převážná většina národa, aspoň mi to tak připadá, si ráda pochutnává na bifteku s hranolkama. Poněkud prudérnější menšina, jak si rovněž nelze nevšimnout, si ho přece jen radši dává s hranolkami. Jen hrstka podivínů se, bůhvíproč,
Milan Hrdlička
Exkurze do vykřičeného domu (ke čtení po 22. hodině)
Není mi jasné, proč většinová populace chová, tedy alespoň navenek, k podobným zařízením takovou zášť. Moje dosavadní zkušenosti, byť skromné, jsou totiž v zásadě pozitivní.
Milan Hrdlička
Káva s Danielou
Vyskytujou se na světě různé kávy, znáte to: káva pracovní, studijní, schůzovní, zdvořilostní a společenská, osudová či osudná (takovej Vávra, ten by moh ́ vyprávět!), dále káva pohodová i uspěchaná a mnohé další.
Milan Hrdlička
Zásady úspěšného dialogu
Fin a Švéd popíjejí vodku. Po čase pozdvihne Švéd malátnou pravicí přetékající sklenku a zabručí: Na zdraví Parťák bouchne do stolu a rozezleně zvolá: Tak sakra chlastáme, nebo kecáme?
Milan Hrdlička
Poprask na bankovní přepážce
Mezi mými nočními můrami zaujímá čestnou a neotřesitelnou pozici vyplňování korejsky psaných formulářů, zejména těch bankovních. Tak třeba adresa se píše v obráceném pořadí (končí se jménem dotyčného). A ta naše jednička...
Další články autora |
Přes Česko přešly bouřky s krupobitím. Dálnici D1 pokrylo bahno a větve
Do Česka přišly přívalové deště, na některých místech padaly i kroupy. Hasiči hlásili desítky...
NATO určilo červené linie. Má dva scénáře zásahu proti Rusku, píší média
Premium Severoatlantická aliance připravila krizové scénáře „červených linií“, při jejichž překročení...
S babičkou nepřežila nehodu ani vnučka. Její orgány zachránily tři jiné děti
Nehoda z Čáslavic na Třebíčsku si vyžádala druhou oběť. Auto tam minulý čtvrtek zatím z...
Novotný je na vyhazov z ODS. Výroky o Slováčkové překročil hranici, řekl Benda
Starosta Řeporyjí Pavel Novotný překročil hranice, které by se překračovat neměly, kritizoval v...
Aktivisté žádají konec pedagožky Univerzity Karlovy a přednášky o „genocidě v Gaze“
Karlova univerzita by měla přehodnotit zaměstnávání osob jako je doktorka Irena Kalhousová, uvádí...
Hrůzný nález v Paříži. V hořícím kufru bylo rozčtvrcené tělo kvadruplegika
V pařížském dvanáctém obvodu vyšetřují brutální vraždu handicapovaného muže. Jeho rozčtvrcené tělo...
Češi souloží méně často. Každou šestou ženu donutili k sexu násilím, zjistil průzkum
Češi mají sex méně často než v roce 2013, většina je se svým sexuálním životem spokojena. Vyplývá...
Motorkář, který způsobil nehodu a napadl záchranáře, skončil ve vězení
Policisté obvinili z několika přečinů a pokusu o ublížení na zdraví dvaatřicetiletého motorkáře,...
Duhová ano a naše ne? Na Eurovizi nesměly být vlajky EU, Brusel zuří
Evropská komise kritizovala zákaz vlajek Evropské unie na sobotním finále písňové soutěže Eurovize....
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 45
- Celková karma 30,07
- Průměrná čtenost 905x