Zásady úspěšného dialogu
Tak trochu můj styl. K čemu žvásty? Když nemám nic kloudného ke sdělení, tak mlčím, ne? Já nezřídka i celý boží den… Uznávám, že je alespoň v počátcích partnerského soužití vhodné tu a tam něco prohodit, nicméně - všeho s mírou.
Jak vlastně takový pohodový pokec vést? Možná tvrdší oříšek než si je mnohý ochoten připustit. Dovolte pár nesouvislých rad a postřehů.
Mluviti stříbro, mlčeti zlato!
Sto volů zpátky nevrátí, co hloupá huba vypustila. Ruku na srdce: do žádného velkého vybavování se radši nepouštějte. Dejte na má slova! Mějte na paměti, že cokoliv řeknete, bude jednou použito proti vám.
Bontonu a dobrých mravů soustavně dbáti!
Je toho strašná spousta: nezkomolit jméno, neskákat do řeči, nezvojtit titul… Říká se tomu řečová etiketa. Zaleží s kým, kde, kdy a proč mluvíte. Tak třeba na mongolském venkově velí dobré mravy dotázat se nejprve, v jakém rozpoložení se nachází domácí zvířectvo. Je-li toto v pohodě, pak je zákonitě v okeji i celé osazenstvo. Živě si dokážu představit situaci, kdy by byl všetečný dotaz „Tak jak se má ten váš dobytek?“ na místě i u nás.
Všechny od těla si pěkně držeti!
Máme kultury kontaktní a nekontaktní. Ve Finsku prý nastalo hotové pozdvižení, když s nástupem covidu 19 z Bruselu zaznělo, že je třeba udržovat na veřejnosti dvoumetrový odstup. Proboha, proč tak blízko?! U nás je tak akorát distance na předpažení. Do důvěrné zóny si pak pusťte, koho uznáte za vhodné. Váš boj…
Spatřiti ženu mrkati, plané naděje míti!
Oční kontakt. Ani zarytý pohled do země, ani upřený výraz oběť hypnotizující kobry. Byl jsem kdysi na bruselské univerzitě přítomen jakémusi jednání. Mou pozornost upoutalo šibalské pomrkávání fešné třicítky. Až jsem vám z toho byl na rozpacích! I (byv bez závazků) pomyslel jsem si: Hergot, to je baba! Ta by stála za hřích… K mé lítosti mi bylo posléze diskrétně naznačeno, že se sice jedná o projev nemalých sympatií, nikoliv však těch, v něž jsem tajně počal doufat… Škoda.
Zřetelně artikulovati!
Je prokázáno, že lidem mnohem více vadí problémová výslovnost než gramatická nesprávnost. V závěru letní školy pro cizince přistoupilo vedení univerzity k hloučku diskutujících Asiatů a dotázalo se, aby řeč nestála, odkud že to k nám vlastně přijeli. Polichocení studentíci ochotně sdělili, že jsou vyslaní z… Zaměnili ovšem, jak je u nich běžné, to naše R a L, a tak jejich reakce nevyzněla zcela podle jejich představ.
Probíral jsem se studenty na začátku semestru pravopis. Vyjmenovaná slova. Vystoupení na vyňatá slova po M si připravil neznámý dobrovolník, z něhož se vyklubal Hanák jak poleno. Přítomní se nestačili divit: me, mét, hmez, meslet, mélet se…
Výrazivo pečlivě voliti, po nikom (ani po otci) nic nepapouškovati!
Letní návštěva známých z Ameriky. Mezi nimi i jemná, půvabná šestnáctiletá blondýnka. Princezna. Něžná víla. Cit pro češtinu ovšem nic moc. Na české straně kromě jiných o rok starší, záhy do ní po uši zamilovaný jinoch. A že jí má ukázat Prahu. Trochu se o ni postarat. Zabavit ji. Pomoct jí s nákupy… A tak.
On (rozechvěle): „Hele, a nešla bys zejtra třeba do toho velkýho obchoďáku?“
Ona (nenuceně): „Vobchoďák?! Pěknej vopruz! Díky… To jako se mnou chceš celý dopoledne vyjebávat po obchodech?“
Potud hrst mých skromných zkušeností.
Máte-li něco kloudného ke sdělení, neváhejte. S chutí do toho!
Milan Hrdlička
Hranolka!
Převážná většina národa, aspoň mi to tak připadá, si ráda pochutnává na bifteku s hranolkama. Poněkud prudérnější menšina, jak si rovněž nelze nevšimnout, si ho přece jen radši dává s hranolkami. Jen hrstka podivínů se, bůhvíproč,
Milan Hrdlička
Exkurze do vykřičeného domu (ke čtení po 22. hodině)
Není mi jasné, proč většinová populace chová, tedy alespoň navenek, k podobným zařízením takovou zášť. Moje dosavadní zkušenosti, byť skromné, jsou totiž v zásadě pozitivní.
Milan Hrdlička
Káva s Danielou
Vyskytujou se na světě různé kávy, znáte to: káva pracovní, studijní, schůzovní, zdvořilostní a společenská, osudová či osudná (takovej Vávra, ten by moh ́ vyprávět!), dále káva pohodová i uspěchaná a mnohé další.
Milan Hrdlička
Poprask na bankovní přepážce
Mezi mými nočními můrami zaujímá čestnou a neotřesitelnou pozici vyplňování korejsky psaných formulářů, zejména těch bankovních. Tak třeba adresa se píše v obráceném pořadí (končí se jménem dotyčného). A ta naše jednička...
Milan Hrdlička
Anna na jednačtyřicet způsobů
Anna. Krásné jméno! Jedno z nejrozšířenějších na světě. Původem hebrejské, k nám se dostalo z řečtiny. Jenže to bychom nebyli my, kdybychom do toho nezačali vrtat! Máme tu tedy taktéž podobu Anina, Anyna, Aninka, Anynka...
Milan Hrdlička
Čeština v elitním klubu vlivných jazyků světa
Naše rodná řeč se mezi zhruba šesti tisíci jazyky světa rozhodně neztratí. Co do počtu uživatelů se pohybuje v šesté desítce, v „síle jazyka,“ tedy v jeho významu, důležitosti a užitečnosti, je na tom ještě podstatně líp!
Milan Hrdlička
Po stopách čepeřice kropenaté
Mnohé události obvykle pozvolna mizívají pod nánosy času. Jsou ale zážitky, které zkrátka vytěsnit nelze. Nikdy a za žádných okolností. Řadí se k nim i moje putování za čepeřicí kropenatou.
Milan Hrdlička
Jak jsem vyhrál kulový
„Neměl bys už toho radši nechat?“ naléhá manželka. „Ty naděláš, prosim tě. Co pořád máš? Mám to pod kontrolou,“ nenechávám se omezovat v rozletu. „No, jak myslíš,“ odvětila rezignovaně v předtuše neodvratně se blížící katastrofy.
Milan Hrdlička
Ozvěny z hlubin času (ukázka)
Talentovaný fyzik J. Zlámal prchá v polovině 50. let i se svým převratným vynálezem za železnou oponu, aby se na stará kolena, po osmatřiceti letech, vrátil do vlasti. Usazuje se v malé vísce na Vysočině.
Milan Hrdlička
Jak jsem dostal první kopačky
Rozhodně se nejedná o nějaké vzpomínkové povídání o prvním páru sportovní obuvi. To tedy ani náhodou. Původně jsem měl v úmyslu nazvat jej trochu poetičtěji, ale nakonec jsem od toho upustil. Dal jsem přednost drsné realitě...
Milan Hrdlička
Celkem dokonalá past
Neviditelná smyčka stahuje se plíživě a neúprosně. Připadám si jako štvanec. Není úniku. Sil kvapem ubývá, jsem v koncích s dechem.
Milan Hrdlička
Invaze na Ukrajinu, nebo do Ukrajiny?
Pokusme se aspoň na chvíli nemyslet na válečné hrůzy těžce zkoušené Ukrajiny a zastavme se u záležitosti zdánlivě malicherné, povahy jazykové, avšak s možným politickým přesahem.
Milan Hrdlička
Kolik je na světě češtin?
Nejapná otázka? Ani bych neřekl. Pokud se někdo domnívá, že existuje čeština jenom jedna, tedy ta „naše“, tak je naprosto mimo mísu.
Milan Hrdlička
Horolezení po korejsku
Kdo si to už vyzkoušel, ví své. Kdo se na to teprve chystá, tomu bych doporučil, ať radši vše pečlivě zváží. Nádhera! Ale nic pro slabší nátury.
Milan Hrdlička
Jak jsem si vyzkoušel ruskou ruletu
Více než dvě třetiny území Jižní Koreje pokrývají zalesněná, na podzim nádherně zbarvená pohoří. Člověku z té krásy až přechází zrak. S radostí jsem proto přijal nabídku zahraničního kolegy a kamaráda, abych o říjnovém víkendu...
Milan Hrdlička
Jak jsem tu korejštinu moc nedával
Americká armáda má údajně veškeré jazyky světa rozděleny podle obtížnosti do pěti košů. Čeština má být ve čtvrtém, tedy mezi velmi náročnými. Které řeči se nacházejí v pátém?
Milan Hrdlička
Půjdeš se mnou do kina? ? Ano, nepůjdu…
Víte, kde je neslušné říkat ne, a proto se tam zdatně mlží? Kde se rozlišuje násobně více úrovní zdvořilosti než v češtině? Kde v jazyce ptáci nezpívají, ale pláčou?
Milan Hrdlička
Šachy s kreditkou
Víte, v které zemi se nemusíte obávat zneužití zapomenuté nebo ztracené kreditní karty? Netřeba zdůrazňovat, že u nás to rozhodně není.
Milan Hrdlička
Jak jsme do Soulu napoprvé nedojeli
Druhá polovina srpna 2016, necelé dva týdny před začátkem podzimního semestru. Vedro, vlhko jako v prádelně. Jeden monzunový přívalák za druhým...
Milan Hrdlička
Kolik je ti let?
Vzpomínky na Jižní Koreu. Sotva se malé Korejče narodí, už je mu rok! Započítává se totiž i období těhotenství.
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 45
- Celková karma 29,89
- Průměrná čtenost 905x