Mrkev a Monika
Nechoďte na mě, vážení, s distanční výukou! Buďte prosím té lásky. Ani s jakoukoliv IT. Zaplať pánbůh, že je to pryč. Aspoň prozatím… Sotva na to pomyslím, hned se celý opupínkuju. Týdny stresu, zuřivosti, utrpení, zoufalství. Pohroma střídá pohromu, nikde ani jiskérka naděje.
Hergot, už zase mi klekla wifina… Kde jste kdo, pomoooc!! Jak se ta aplikace spouští? A kdeže je to nahrávání? A jak ten krám potom vypnout?! Očistec.
Dneska jsem už naštěstí z nejhoršího venku. Noční můra je jakž takž fuč. Nejpříšernější chvíle se mi podařilo vytěsnit, teda až na některé. Třeba na tuhle.
Mám přes ZOOM, který v mém aparátu už údajně vypršel, nahrát videopovídání pro jednu instituci. Nechci se na domovském pracovišti zdržovat oficiálními žádostmi o prodloužení licence, tak se s důvěrou obracím na syna, aby to celé nějak pořešil.
Dobrá. Hotovo, vystoupení nahráno, vše zdárně odesláno. Sláva! Mám na chvíli svatej pokoj.
Netuším však, že oslovený potomek, neznámo proč (zastydlá puberta? recese? podlá pomsta nemilovanému otci?), mě zaregistroval na pro mě stěží uvěřitelné jméno MILOŠ MRKEV (omlouvám se tímto jeho možnému reálnému nositeli). Jen považte. Moje vlastní krev… Už je to tak, věřte, nebo ne. Od nynějška vystupuju na setkávacích platformách pod identitou „Miloš Mrkev.“
Za pár dnů od dané události máme od 09:00 schůzi katedry. Přes ZOOM. Hlásím se, s bušícím srdcem a s vysoce nadlimitní hladinou adrenalinu, krátce před devátou. Netrpělivě vyčkávám v předsálí. Nic.
Odbíjí devátá. Nic. To je divné, šéfová mě přece pokaždé hned přijme.
Jsou tři minuty po deváté. Pořád nic. Hm… Co se děje? V čem je potíž? Že by se zase něco podělalo? (Až nyní mi dochází, co se jí asi tehdy, chudákovi, muselo honit hlavou: Co za pošuka nám to dneska leze do schůze? Co se to sem zase dobývá za hackera?!)
Je pět minut po deváté. Konečně jsem milostivě vpuštěn!! Tak opět mezi svými, byť jen online.
Má radostná úleva ovšem nemá dlouhého trvání. Vítá mě totiž netradičně huronský řev a smích. Nechápu zprvu proč. Pak však můj vyděšený zrak spatřuje dole na obrazovce ono nové přízvisko. Hrůza. Příšerná situace! Moje košile je rázem zbrocena studeným potem.
Pracovní porada je na půl hodiny paralyzovaná. A pokaždé, když na něco musím zareagovat a zapnu mikrofon, zjevují se tam v celé své kráse ta dvě hrozná slova. Snažím se proto radši mlčet; modlím se, aby to šílené setkání spělo co nejrychleji ke konci. Vysvobození přichází krátce před jedenáctou. To tedy bylo něco…
„Vše okamžitě zrušit. Totálně! Navždy!! Navěky!!!“ nakazuju vzápětí pachateli. Podobná estráda by měla být podle jeho slov nadobro zažehnána. Jenom aby!
Anebo to s tou Monikou. To mě teda podrž! Dostávám čočku za prachbídnou evaluaci z jednoho volitelného semináře. Naprosto unfair.
Zahraniční posluchačka bohemistiky. Monika. Milá, šikovná, velmi pohledná. Jejího oduševnělého obličeje jsem si povšiml hned při úvodní hodině. To ještě měli všichni zapnuté kamery. Culilo se na mě tehdy snad dvacet tváří.
Postupem času ovšem, se stoupající únavou a s klesajícím nadšením, puštěných kamer pozvolna ubývalo. Po asi šesti týdnech zůstala jediná. Ta Moničina. Pak už nic, jen samé šedé a většinou němé „hrobečky“.
Není proto divu, že jsem si začal připadat, že učím v podstatě už pouze ji. Monika mi pozorně naslouchala, činila si poznámky, tu a tam i něco pronesla, usmála se dokonce (některým) mým vtipným poznámkám… Zvykl jsem si na její přítomnost, těšil jsem se, že za týden uvidím zase aspoň ji. Tak nějak jsem si ji oblíbil. Přilnul jsem k ní natolik, že jsem se začal řídit výhradně podle ní.
Vyučování jsem nezahajoval podle rozvrhu, nýbrž v momentě spuštění její kamery, tedy dílem dříve, dílem později. Pokud jsem třeba něco vykládal a nabyl dojmu, že je to na Moniku příliš rychlé, zvolnil jsem. Když jsem kupříkladu probral určitou kapitolu, optal jsem se (rozuměno jí), zda je všechno jasné. Jestliže přikývla, pokládal jsem celou záležitost za uzavřenou. Spadla klec, jedeme dál!
Situace možná dospěla až za únosnou mez. Jednou, když jsem zase něco rozprávěl a pohlédl občas na obrazovku, se Monča pojednou zvedla (s kamerou stále puštěnou) a kamsi odkráčela. A já, jakmile zmizela, jsem výklad přirozeně přerušil a, aniž bych hnul brvou, vyčkával jsem odevzdaně na její návrat.
Bác, a najednou že prej v dotazníku stojí „nevyvážená pozornost posluchačům“… Docela mě to namíchlo. Kde k tomu přišli?
No nic, stalo se.
Sedím teď ve své kanceláři náležitě vyplísněn a utěšuju se chabou nadějí, že jsem snad něco naučil alespoň Moniku.
Milan Hrdlička
Hranolka!
Převážná většina národa, aspoň mi to tak připadá, si ráda pochutnává na bifteku s hranolkama. Poněkud prudérnější menšina, jak si rovněž nelze nevšimnout, si ho přece jen radši dává s hranolkami. Jen hrstka podivínů se, bůhvíproč,
Milan Hrdlička
Exkurze do vykřičeného domu (ke čtení po 22. hodině)
Není mi jasné, proč většinová populace chová, tedy alespoň navenek, k podobným zařízením takovou zášť. Moje dosavadní zkušenosti, byť skromné, jsou totiž v zásadě pozitivní.
Milan Hrdlička
Káva s Danielou
Vyskytujou se na světě různé kávy, znáte to: káva pracovní, studijní, schůzovní, zdvořilostní a společenská, osudová či osudná (takovej Vávra, ten by moh ́ vyprávět!), dále káva pohodová i uspěchaná a mnohé další.
Milan Hrdlička
Zásady úspěšného dialogu
Fin a Švéd popíjejí vodku. Po čase pozdvihne Švéd malátnou pravicí přetékající sklenku a zabručí: Na zdraví Parťák bouchne do stolu a rozezleně zvolá: Tak sakra chlastáme, nebo kecáme?
Milan Hrdlička
Poprask na bankovní přepážce
Mezi mými nočními můrami zaujímá čestnou a neotřesitelnou pozici vyplňování korejsky psaných formulářů, zejména těch bankovních. Tak třeba adresa se píše v obráceném pořadí (končí se jménem dotyčného). A ta naše jednička...
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Íránský prezident je po smrti, potvrdila televize. Našly se trosky vrtulníku
Íránský prezident Ebrahím Raísí a ministr zahraničí Hosejn Amírabdolláhján zemřeli při nedělní...
Bouřky, déšť i slunce. Teploty ke konci týdne vyšplhají až k 25 stupňům
Počasí v Česku bude proměnlivé. Podle meteorologů během týdne se vyskytnou bouřky a déšť, vysvitne...
ANALÝZA: Válečný kabinet se sype kvůli zájmům Netanjahua
Premium Od spolupracovnice MF DNES v Izraeli Po protestu ministra obrany se přidal i člen válečného kabinetu Benjamin Ganc. Chtějí od Netanjahua...
Rušte dětská lůžka, vybízí pojišťovna špitály. Ve hře jsou denní stacionáře
Premium Pediatrů je málo, dětských oddělení moc a ne všechna využita. Všeobecná zdravotní pojišťovna (VZP)...
Prodej bytu 2+kk 49 m2 - Sokolovská 426/1, Mělník
Sokolovská, Mělník
3 998 000 Kč
- Počet článků 45
- Celková karma 30,07
- Průměrná čtenost 905x