Jak jsme do Soulu napoprvé nedojeli
Překonali jsme jet lag (proti Praze rozdíl sedm hodin) a prokousáváme se náročnými začátky v překrásném, leč zatím opuštěném Yonginském kampusu. Nachází se nějakých 30 km od metropole. Dorazili jsme příliš brzo. Není koho se zeptat, s kým se poradit. Většina ostřílených zahraničních vyučujících přijede později.
Zabydlujeme se. Metodou „pokus ? omyl“ zkoušíme zařízení bytu, společnou prádelnu, sociální sítě. První dobrodružné nákupy, první průzkumné procházky po okolí. Máme velikánské přání: vyrazit co nejdříve do Soulu!
Partyzánsky si vyhledáváme domnělý bus. Z toho, co nás v nedaleké megapoli čeká, máme nefalšovanou cestovní horečku: futuristické mrakodrapy, záplavy pestrobarevně zářících neónů, starobylé královské paláce s exotickými zahradami, obří obchodní centra, neustále pulzující přepychový Gangnam, oblaka párající Lotte tower, prostopášný kosmopolitní Itaewon posetý bary a puby, nesčetné trhy… Prostě paráda!
Svěží sobotní ráno. Manželka, nejmladší syn a já postáváme na liduprázdné zastávce. Každý baťůžek s pokladem nejcennějším – papírkem s korejsky namalovanou adresou a jménem stanice metra Sadang, odkud bychom se měli vracet zpět. Sváteční nálada se mísí s obavami. Ty jsou naprosto na místě. Nulová znalost jazyka, pražádné ponětí o aglomeraci čítající třiadvacet milionů lidí. Počet stanic metra se blíží tisícovce… Pokud se někdo ztratí, už se s ním asi neshledáme.
Pracně vypátraný spoj se blíží. Hážeme chmury za hlavu. Sláva! Hurááá kupředu!!
Vyfešákovaný šofér v bílých rukavičkách, čisťounké záclony podél vypucovaných oken. Nevlastníme místní „lítačku“, a tak se chystám platit v hotovosti. Netuším, kolik za to chtějí.
„Soul?“ ptám se pro jistotu.
Řidič nějak nechápe. Menší zádrhel? Něco se mi snaží sdělit. Nerozumím ani slovo. Abych nevypadal jako naprostý ignorant, horlivě přikyvuju a vytahuju papírovou bankovku. Muž za volantem nic nenamítá. Nastupujeme tedy.
Sedíme pěkně za sebou, každý u okénka, nažhaveni hltat ty vytoužené nevšední dojmy.
„To je krása, co?“ hučím do nezletilého syna, „tak za dvacet minut bude Bundang, a potom už Soul. Uvidíme supermoderní věžáky… Koukni. Všude kopce a hory. Hele, a tamhleto, to budou rýžový pole!“
Kocháme se okolní scenérií.
„Mně teda připadá, že do žádnýho Soulu nejedeme,“ mírní po chvíli žena moje nadšení, „zahnuli jsme doleva, ale Soul je podle mě spíš napravo.“
„Ale prosím tě, co pořád máš? Nesejčkuj! Vždyť jsme to přece tolikrát kontrolovali,“ odpovídám podrážděně. Uraženě civím ven.
Prázdný bus je svědkem kratší partnerské rozmíšky.
Cesta pozvolna ubíhá. Začíná vycházet najevo, že má moje choť zase pravdu. Všude jen pole. Náš bus míří na opačnou stranu, do 15 km vzdáleného zábavního parku! Nemáme sebemenší tušení proč…
Zanedlouho se ocitáme na stanovišti před ním. Konečná!
Kde jsme jen mohli udělat chybu?
Jsme odhodláni držet se chybně zvoleného busu jako klíšťata. Další experimenty si nemůžeme dovolit. To by mohl být náš konec.
„Zůstaneme sedět, a uvidíme, ne?“ navrhuje moje drahá, „takovejch peněz… Třeba to bude pokračovat do Soulu? Nebo… nebo nás to aspoň zaveze zpátky.“
„Já už do jinýho autobusu nevlezu!“ mrzoutí se otrávený syn.
Pan řidič nám dává najevo, že musíme vystoupit. No nazdar!
Po půlhodině čekání nasedáme do jiného busu, opět s týmž číslem. Tentokrát, jak posléze pochopíme, správně.
Nemám drobné. Platím v nouzi bankovkou nejvyšší možné hodnoty. Řidič na mě chvíli užasle hledí. Poté ze sebe vydá mnohoznačné „Ooooooooooo?!“ Bere nedůvěřivě podezřelé platidlo a u prodejního automatu na jízdenky, který má po pravici, tiskne tlačítko. Rázem mě začíná ostřelovat příval drobných mincí. To jako peníze zpět. Dvacet, třicet, osmdesát… Rachotivému výjevu se zájmem přihlíží skupinka již nastoupivších domorodých cestujících. A opět zaznívá to jejich sborové „Ooooooooooo?!“
Manželka s potomkem obracejí oči v sloup. Nehlásí se ke mně.
Za necelou minutu a půl je zásobník prázdný. V trýznivém tichu si nepřestávám cpát do beztak už přeplněných kapes další a další drobáky. Konečně můžu poodstoupit a uvolnit prostor ostatním pasažérům. Hrůza!
Tentokrát jsme se trefili. Za hoďku jsme na místě. Skutečnost překonává naše očekávání! Žena se synem jsou tou podívanou nadšeni. Já ovšem pečlivě vážím každý krok. Ploužím se, celý zchvácený, báječnými soulskými ulicemi s kapsami proklatě nízko! Vypadám, jako kdybych v nich ukrýval dvě vysloužilé žehličky a zoufale vyhlížel sběrný dvůr… Jediné, čím se zaobírám, je otázka, jestli to ty zatracený kaťata vydrží až do večera.
Martyrium přináší nezanedbatelný bonus: máme drobné na menší výdaje až do konce pobytu…
Milan Hrdlička
Hranolka!
Převážná většina národa, aspoň mi to tak připadá, si ráda pochutnává na bifteku s hranolkama. Poněkud prudérnější menšina, jak si rovněž nelze nevšimnout, si ho přece jen radši dává s hranolkami. Jen hrstka podivínů se, bůhvíproč,
Milan Hrdlička
Exkurze do vykřičeného domu (ke čtení po 22. hodině)
Není mi jasné, proč většinová populace chová, tedy alespoň navenek, k podobným zařízením takovou zášť. Moje dosavadní zkušenosti, byť skromné, jsou totiž v zásadě pozitivní.
Milan Hrdlička
Káva s Danielou
Vyskytujou se na světě různé kávy, znáte to: káva pracovní, studijní, schůzovní, zdvořilostní a společenská, osudová či osudná (takovej Vávra, ten by moh ́ vyprávět!), dále káva pohodová i uspěchaná a mnohé další.
Milan Hrdlička
Zásady úspěšného dialogu
Fin a Švéd popíjejí vodku. Po čase pozdvihne Švéd malátnou pravicí přetékající sklenku a zabručí: Na zdraví Parťák bouchne do stolu a rozezleně zvolá: Tak sakra chlastáme, nebo kecáme?
Milan Hrdlička
Poprask na bankovní přepážce
Mezi mými nočními můrami zaujímá čestnou a neotřesitelnou pozici vyplňování korejsky psaných formulářů, zejména těch bankovních. Tak třeba adresa se píše v obráceném pořadí (končí se jménem dotyčného). A ta naše jednička...
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Jako prd do Stromovky, posmívá se Fico slovenské sbírce pro Ukrajinu
Slovenský premiér Robert Fico označil úspěšnou sbírku na munici pro Ukrajinu, ve které Slováci už...
„Islamisté si tu dělají, co chtějí.“ V Hamburku žádali zřízení chalífátu
Víkendová demonstrace radikálních muslimů v severoněmeckém Hamburku, při které účastníci požadovali...
Královéhradecký kraj opět očekává těsný souboj ODS s hnutím ANO
Billboardy a plakáty už několik dnů patří kandidátům červnových voleb do Evropského parlamentu. A...
Žena, kterou ve žďárském útulku surově pokousal pes, v nemocnici zemřela
Svým velmi vážným zraněním podlehla dvaašedesátiletá žena, kterou v půlce dubna napadl v psím...
Prodej byt 2 + 1, 52m2, Ostrava, Poruba
Panelová, Ostrava - Poruba
2 190 000 Kč
- Počet článků 45
- Celková karma 29,98
- Průměrná čtenost 905x