Po stopách čepeřice kropenaté
Je to už hrozně dávno. Zapadlý penzion obklopený hlubokými šumavskými hvozdy. Báječná letní dovolená s ženou a malým synkem. Až do oné výpravy.
Už si vlastně ani pořádně nevybavuju, jak se to celé seběhlo. Zkrátka: bůhvíjak se rozneslo, že tam s námi pobývá i nějaký věhlasný vědátor a zapálený ochránce přírody a že by byl v případě zájmu ochoten provést malou skupinku nadšenců tamními odlehlými a neprostupnými končinami. Dokonce prý až k tajnému hnízdišti jakéhosi přísně chráněného opeřence. Nemůžu té převzácné potvoře ani po letech přijít na jméno. Šlo, zdá se mi, o jistou čepeřici kropenatou nebo tak nějak.
Vzpomínám si, že se mi zrovna dvakrát nechtělo (tohle tedy vím naprosto bezpečně, mně se totiž nechce nikdy). Ale budiž. Když jsem ovšem spatřil našeho průvodce, rázem jsem se upokojil. Postarší anorektický mužíček na komářích nožkách, několik splihlých zrzavých vlásků, čiperná pomrkávající očka, obstojný předkus. Pokleslá ramínka zároveň s nosníma dírkama. Náročná túra nespoutanou přírodou? Co vás nemá! Dávám mu kilometr, maximálně dva.
V červencovém odpoledni vyráží tucet natěšených zvědavců. Jak ta tajemná čepeřice vůbec vypadá? Jak moc asi bude kropenatá??
Scenérie vůkol jsou skutečně úchvatné, což o to. Ale putování s tříletým kloučkem nehostinnou divočinou není zrovna procházka rajskou zahradou. Pominu obligátní očekávaná zastavení: čurání, bumbání, papání. V pohodě. Horší jsou ty jeho hlášky.
„Tatiiii,“ haleká na celé kolo, „a puoč žádnou houbu nevidíš?!“
„Ale táta je vidí, víš?“ zachraňuje mi čest empatická manželka, za což jsem jí neskonale vděčný, „jenom chce, aby taky zbylo něco na ostatní.“
„Mámo,“ ozve se po chvíli, „puoč ale táta žádnou houbu nepozná?“
Potomek, jak vidno, mě už dočista odepsal.
Dokud jsem oslovován „táto“ nebo „tati,“ je vše v nejlepším pořádku. Horší by bylo, kdyby mi začal říkat „taťuldo“ – v takovém případě by totiž mohlo jít do tuhého.
Jak se tak plahočíme tou podmanivou pustinou, ostatní se nám naštěstí pomalu, ale jistě vzdalují. Tím líp! Aspoň nemusím poslouchat namachrované kecy toho učeného komára. Třeba jak kvůli dvěma párům čolka pyskatého zabránil kdesi výstavbě jezu, jak se celá léta do úmoru zasazuje o oficiální uznání tuzemského poddruhu kudlanky nábožné (mantis religiosa), totiž kudlanky bezbožné (mantis ateistica) a tak dále. Děs.
Jinak ale nádhera! Až na ta zlověstná černá mračna nad obzorem.
Tak, a je to tu: „Taťuldo,“ žadoní, „mám tě huozně uád, už mě mooooc bolí nožičky. Vezmeš mě na koně?“
Samozřejmá věc. Přece ho tam nenechám!
Trmácíme se statečně cestou necestou už dobré dvě hodiny. Zdá se mi, jako bych – na rozdíl od toho patrně nezničitelného užvaněného skřeta – začínal povážlivě zemdlévat…
Se zvídavým klučinou na ramenou statečně vrávorám sem a tam. To je samé: „Všichni honem sem! Vidíte? Tuze vzácná endemická řasomilka masožravá!“ Potácím se k onomu místu, sotva popadám dech. „Počkej, to budeš koukat!“ slibuju přerývaně synkovi.
Tohle?? Ty vado, kvůli téhle ptákovině mě tu honí jako nadmutou kozu? Začínám toho mít plné kecky.
Následuje nekonečné obdivování unikátní housenky kadeřavé, pozoruhodné (a takřka neviditelné) závojenky prstolisté, velevzácného mravence plochonohého, voprsklé veverky proužkované… Vše pochopitelně a důsledně uváděno též v latinské podobě.
Bájná čepeřice nikde…
Zvedá se vítr. Co vítr. Vichr! Za pár minut se ocitáme v epicentru průtrže mračen.
„Pojďte se honem schovat! Tamhle do té jeskyně!!“ velí nezdolný lídr s planoucíma očima. Je ve svém živlu. „Tam, ano, tam, jak stojí ten krásný buk lesní (fagus sylvatica).“
Asi hodinu mlčky zíráme na milý fagus a sbíráme poslední síly k návratu. Když liják konečně přechází do přijatelnějšího deště, klopýtáme v rychle houstnoucím šeru k penzionu.
Konečně dorážíme! Jaká úleva… Promočení, ale živí a zdraví.
Večer cítím, že mám po těle nějaké svědící štípance. To bude zaručeně ten avizovaný komár krvelačný (culex morbidus)! Čert to vem…
A milá čepeřice? Má, dneškem počínaje, o dvanáct úhlavních nepřátel víc!!
Milan Hrdlička
Hranolka!
Převážná většina národa, aspoň mi to tak připadá, si ráda pochutnává na bifteku s hranolkama. Poněkud prudérnější menšina, jak si rovněž nelze nevšimnout, si ho přece jen radši dává s hranolkami. Jen hrstka podivínů se, bůhvíproč,
Milan Hrdlička
Exkurze do vykřičeného domu (ke čtení po 22. hodině)
Není mi jasné, proč většinová populace chová, tedy alespoň navenek, k podobným zařízením takovou zášť. Moje dosavadní zkušenosti, byť skromné, jsou totiž v zásadě pozitivní.
Milan Hrdlička
Káva s Danielou
Vyskytujou se na světě různé kávy, znáte to: káva pracovní, studijní, schůzovní, zdvořilostní a společenská, osudová či osudná (takovej Vávra, ten by moh ́ vyprávět!), dále káva pohodová i uspěchaná a mnohé další.
Milan Hrdlička
Zásady úspěšného dialogu
Fin a Švéd popíjejí vodku. Po čase pozdvihne Švéd malátnou pravicí přetékající sklenku a zabručí: Na zdraví Parťák bouchne do stolu a rozezleně zvolá: Tak sakra chlastáme, nebo kecáme?
Milan Hrdlička
Poprask na bankovní přepážce
Mezi mými nočními můrami zaujímá čestnou a neotřesitelnou pozici vyplňování korejsky psaných formulářů, zejména těch bankovních. Tak třeba adresa se píše v obráceném pořadí (končí se jménem dotyčného). A ta naše jednička...
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Ukrajinská artilerie končí hladovku. Munice dorazila, přiznávají Rusové
Premium Uprostřed samých špatných zpráv z fronty jedna trochu lepší: ukrajinská armáda podle všeho dostala...
Krásná kněžna Zaháňská ovlivňovala politiku Evropy. Skrze pletky, ví Vševěd
Premium Ze školy o ní obvykle víme jen to, že pronesla větu „Šťastná to žena!“ a že šlo o majitelku...
Odpověď „západním štváčům“. Rusko se pustilo do taktického jaderného cvičení
Ruská armáda zahájila první fázi manévrů, které zahrnují nácvik přípravy a použití taktických...
Dle gest jsme srovnali, hlásil Havlíček. Poslanci při jednání hlásili skóre hokeje
Poslanci stihli během úterní rozpravy nad novelou zákona proti praní špinavých peněz informovat od...
Pracující důchodce skončil po nehodě bez příjmů. Účty poplatil díky životnímu pojištění
Spousta důchodců si dnes přivydělává, aby zvládli zaplatit stále rostoucí výdaje a nemuseli se spoléhat na pomoc svých blízkých. Podobně tomu bylo...
- Počet článků 45
- Celková karma 30,07
- Průměrná čtenost 941x